Georg Friedrich Händel

Na přání svého otce, významného lékaře, se měl Händel stát buď lékařem, nebo právníkem.  Projevilo se u něj ovšem výrazné hudební nadaní a jeho učitelem znamenitý varhaník a skladatel F. W. Zachow. Händel úspěšně koncertoval na cembalo v Berlíně na kurfiřtském dvoře, ale přesto ještě pokračoval ve studiích práv. V roce 1702 obdržel v Hallemísto varhaníka, koncertoval a vyučoval vokální hudbu. Dosáhl mimořádného úspěchu a to jej přesvědčilo, že je předurčen pro hudební dráhu. Rezignoval na právnická studia a odjel do Hamburku do centra německé opery.

V Hamburku se Händel stal druhým houslistou v operním orchestru. Hned v roce 1704 napsal Pašije podle sv. Jana, které mu hudební kritik Matheson naprosto ztrhal. Dokonce mezi nimi došlo k souboji na kordy, při němž byl Händel málem zabit. Mathesonův kord se zastavil o knoflík na kabátě. Ovšem Händelovy první opery "Almira" a "Nero" opanovaly hamburskou operu na celou zimní sezónu. Bohužel se opera v Hamburku blížila k neslavnému konci a Händel odjel do Itálie.

Navštívil Florencii a odcestoval do Říma a pokusil se o štěstí v operní metropoli Benátkách. Pak žil rok v Neapoli. V Benátkách zvítězil až při druhé návštěvě. Na začátku masopustní sezóny 1709 - 1710 zde uvedl svou operu "Agrippina" a úspěch překonal všechna očekávání. Opera byla označena jako nejzpěvnější z italských oper a její obliba se záhy rozšířila po celé hudební Evropě. Úspěch v Benátkách však jen přesvědčil Händela, že od Itálie obdržel vše a vrátil se do Hannoveru, kde bylo Händelovi nabídnuto místo dvorního kapelníka. Ale ani tam se dlouho nezdržel a zamířil do Anglie.

V době, kdy Händel přišel do Londýna, byla anglická hudba v krizi, Londýn neměl vlastního skladatele. Händel obdržel zakázku od londýnské opery na operu "Rinaldo", kterou vytvořil během pouhých 14 dnů. Premiéra měla ohromující ohlas. Árie "„Lascia chi'o pianga“" ("Ponech mne pláči") patří k vůbec nejslavnějším operním áriím. Se zjevnou nechutí jel téhož roku Händel zpět do Hannoveru, ale v roce 1712 byl opět v Londýně a už se nehodlal vrátit.

Okamžitě po příjezdu do Anglie pokračovaly operní úspěchy a Händel se stal oficiálním skladatelem anglického dvora. Mezi lety 1717 a 1720 byl ve službách vévody Chandose. Zde, bez materiálních starostí, dozrála skladatelova osobnost a Händel prakticky vytvořil zcela nový sloh v hudbě i v divadle. Později se Händel ve třech etapách pokoušel stvořit tradici italské opery v Anglii. Bylo to období bojů a intrik. Ale přineslo nesmrtelná Händelova díla.

Opery: "Radamisto", "Ottone", "Giulio Cesare", "Tamerlane" a mnoho dalších. Po letech úspěchů se však začala objevovat nová konkurence a anglický odpor vůči cizincům narůstal. Händel postupně ztratil královu podporu. Sám dál pokračoval v boji za italskou operu a psal několik oper ročně, ale jeho operní divadlo zkrachovalo a on upadl do dluhů.

V roce 1737 Händela z pracovního vypětí ranila mrtvice. Zázračně se z ní však vyléčil v lázních v Cáchách. Znovuzrození pak vedlo ke vzniku dvou vrcholných oratorií: "Saul" a "Izrael v Egyptě". Irský lord místodržitel pozval skladatele do Dublinu, kde zkomponoval neobyčejně úspěšné oratorium "Mesiáš".

Tím, že se Händelova tvůrčí pozornost přesunula od opery k oratoriím, začala opět vzrůstat jeho vážnost. Po vlasteneckých oratoriích "Occasional Oratorio" a "Juda Makabejský", po 30 letech bojů a zápasů konečně Anglie uznala G. F. Händela za svého národního skladatele. Byl zbaven nejen nepřátel, ale i hmotných starostí a mohl se plně věnovat hudbě. Vedle četných oper vznikla např. "Firework Musik (Hudba k ohňostroji).

Vykonal poslední cestu do rodného Halle a dokončil ještě oratorium "Jephta". Po jeho dokončení zcela oslepl a v roce 1759 skladatel zemřel.