Franz Schubert

Byl rakouský raně romantický hudební skladatel. Jeho největší schopností je vystižení lyrických, melancholických nálad a velký melodický talent. Schubertův největší význam spočívá v písňové a komorní tvorbě. Napsal kolem 600 písní i mnoho skladeb pro komorní obsazení a sólový klavír. Dále je autorem sedmi dokončených symfonií, slavné osmé "Nedokončené" a dalších liturgických, scénických a baletních skladeb. Přes svou pracovitost Schubert během svého krátkého života nebyl nikdy schopen získat odpovídající postavení a finanční zajištění. Žil většinou z podpory svých příbuzných, přátel a obdivovatelů a jeho hudba nebyla příliš známa širší veřejnosti.

Franz Schubert se narodil ve Vídni, ale jeho rodiče pocházeli z Čech. Otec z rolnické rodiny z vesničky Neudorf (nyní Vysoká – část obce Malá Morava) v okrese Šumperk a matka přišla do Vídně ze Zlatých Hor u Jeseníku.

Roku 1808 se mladý Franz pro svůj výborný hlas stal studentem císařského konviktu a zároveň členem chlapeckého sboru dvorní kaple. Zde získal také lekce u proslulého skladatele Salieriho a napsal své první kompozice. Schubert opustil konvikt předčasně, pravděpodobně následkem neúspěchů a nastoupil jako pomocný učitel u svého otce. Tuto službu konal s nechutí, ale zato se intenzivně věnoval komponování. F. Schubert byl mimořádný společník a celý život měl velké množství přátel, u nichž byl po většinu času hostem. I když byl sám zcela nemajetný, nebyl tak díky jejich pohostinnosti většinou nucen starat se o obživu a mohl se věnovat komponování. Jediné jeho zaměstnání bylo, když se stal v roce 1818 učitelem hudby u hraběte Johanna Esterházyho jako učitel hudby na jeho panství v obci Želiezovce na Slovensku.

I když byl Schubert mimořádně talentovaný a pilný skladatel, seznam jeho děl čítá bezmála tisíc položek, nebylo mu za jeho života dopřáno příliš velkého uměleckého věhlasu. Byl nepraktický, nechtěl samostatně koncertovat a vydavatelé se zdráhali publikovat s nejistým komerčním úspěchem díla poměrně neznámého mladého umělce.

V době Schubertova vrcholného období v roce 1821 také započala tradice slavných "schubertiád", hudebních večírků okruhu Schubertových přátel, na nichž se hrála a zpívala skladatelova díla. Schubertův život dostal tragický rozměr, někdy počátkem roku 1823 se nakazil syfilidou. Jeho zdraví se potom s několika výkyvy postupně zhoršovalo a pokračující nemoc se stále více promítala do jeho života a tvorby.

Franz Schubert zemřel zeslaben chronickou nemocí ve Vídni v domě svého bratra. Podle svého přání byl pohřben nedaleko hrobu svého celoživotního vzoru Ludwiga van Beethovena na währingenském hřbitově.