Antonín Dvořák

Dvořákova symfonická díla jsou obvyklou součástí repertoáru významných orchestrů a programů festivalů. Síla jeho melodické invence brala dech i skladatelovým současníkům (je znám Brahmsův výrok: „Dvořákova témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní.“). Proslavil se symfoniemi a velkými vokálně-instrumentálními skladbami, ale i komorní hudbou a operami. Dvořák je čelným světovým představitelem tzv. klasicistně-romantické syntézy.

Antonín Dvořák se narodil v Nelahozevsi v roce 1841. Chlapectví strávil ve Zlonicích, kde se učil hudební teorii a hrát na housle. V šestnácti letech odešel do Prahy studovat na varhanické škole, kterou absolvoval v roce 1859.

Od roku 1862 hrál na violu v orchestru Prozatímního divadla, jehož dirigentem se roku 1866 stal Bedřich Smetana. Zde setrval Dvořák do roku 1871. Kvůli zvýšení svých příjmů poskytoval také hodiny hry na klavír. Tak se seznámil se svou budoucí manželkou. Původně se zamiloval do své žačky Josefíny Čermákové, ale nakonec se oženil s její mladší sestrou Annou. Manželům Dvořákovým se narodilo celkem devět dětí.

První jeho skladatelské pokusy se nesetkaly s větším veřejným ohlasem. Po své svatbě začal pracovat jako varhaník v kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě. Do Dvořákovy skladatelské dráhy zasáhl významným způsobem pražský rodák, hudební kritik působící ve Vídni Eduard Hanslick. V roce 1877 na jeho dílo upozornil Johannese Brahmse, který Dvořáka doporučil berlínskému nakladateli Simrockovi. Dvořák pak pro Simrocka napsal první řadu svých "Slovanských tanců" a získal za ni velmi pozitivní kritiku.

Rodina Dvořákových byla častými hosty hraběte JUDr. Václava Roberta z Kounic (Dvořákova švagra) na zámečku ve Vysoké u Příbramě, kde našel skladatel ideální klid ke komponování.

Dvořák se také uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Roku 1884 byl pozván do Londýna, aby dirigoval svou "Stabat Mater". Setkal se s ohromujícím úspěchem a získal tak silné vazby na anglickou hudební scénu. V roce 1892 získal místo ředitele americké národní konzervatoře v New Yorku. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost.

Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou ve Vysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper - Rusalku a Armidu. V roce 1895 se Dvořák stal profesorem a nakonec i ředitelem pražské konzervatoře, kde vychoval řadu významných českých skladatelů. Dvořákovo dílo bylo nyní uváděno a oslavováno doma i v zahraničí a jeho šedesáté narozeniny v roce 1901 se staly národní událostí. Již předtím jej rakouský císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu jako rytíře ("Ritter von Dvořák").

Antonín Dvořák zemřel dne 1. května 1904 na mozkovou mrtvici. Zanechal po sobě velké dílo a nesmrtelnou památku. Dvořák byl velmi zbožný muž, měl laskavou a nekomplikovanou osobnost. Mezi jeho velké záliby patřila železnice a chov holubů.