Kostel
Nejsvětějšího Salvátora
u Karlova mostu

Fotogalerie

Informace


ADRESA
Kostel Nejsvětějšího Salvátora
Křižovnické nám.
110 00, Praha 1

GPS
50.086102,14.414483

DOPRAVA
Metro (trasa A) - Staroměstská
Tramvaje 17, 18 - Staroměstská
Parkoviště Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1 

V chladném počasí vytápěno
Bezbariérový přístup

 

 

Historie


Kostel Nejsvětějšího Salvátora se nachází příznačně v centru Prahy, přímo u Karlova mostu.  Sídlí v komplexu budov bývalé jezuitské koleje Klementinum, kde má dnes své sídlo také Národní knihovna České republiky a další knihovny a studovny, využívané vědci a studenty z celé republiky.

   Rozkládá se v místech, kde se od raného středověku sbíhaly k brodu a později k mostu přes řeku Vltavu důležité obchodní stezky. Podle kronikáře Dalimila byl první kostel „u mostu“, zasvěcený sv. Klimentu, postaven v 11. století na základě snu zbožné ženy Trubky, jíž se zjevil sv. Kliment. Roku 1232 se u kostelíka usadili dominikáni, kteří se sem přesunuli od kostela sv. Klimenta   na   Poříčí.   Brzy   vyrostl v  předmostí velký komplex budov kláštera s kostelem sv. Bartoloměje. Dobrý vztah nalezli k nově založenému klášteru „bratří kazatelů“ nejen měšťané, ale i královsky dvůr. Odbývaly se zde sněmy za účasti krále a nejvyšší šlechty. V kostele byl roku 1296 pohřben jednoletý syn krále Václava II. Kolem roku 1244 se v Čechách objevili Albigenští  a  dominikáni, pověření  inkvizicí,  proti  nim  tvrdě vystoupili. V letech 1311–1342 existoval v klášteře inkviziční úřad.

   Dominikáni si zřídili pověstnou školu bohosloví (která se později stala jedním z pilířů pražské univerzity, založené z popudu císaře Karla IV. roku 1348), na níž přednášel např. Kolda z Koldic. Od roku 1383 zde dokonce fungovalo učiliště pro celou řeholi (tzv. studium generale), přivtělené k univerzitě. Karel IV. vystavěl při dominikánském klášteře kapli sv. Eligia, jež sloužila cechu pražských zlatníků. Dominikáni byli tehdy velkými odpůrci reformátorů.  Ostře  polemizovali  s  Waldhauserem,  s Janem Milíčem z Kroměříže a Matějem z Janova. Dominikánský kazatel Petr z Uničova rázně vystupoval proti Mistru Janu Husovi, což se klášteru stalo osudným, neboť ho 8. srpna 1420 husité vypálili. Klášter znovu obsadili dominikáni až roku 1496, ale nikdy již nedosáhl bývalé slávy a spíše živořil.

   Roku 1555 si sv. Petr Canisius, spolupracovník sv. Ignáce, vyžádal na císaři poničený klášter sv. Klimenta u mostu, tři zbylí dominikáni byli přesunuti do Anežského kláštera a následujícího roku 1556 již přišlo do země s protestantskou majoritou prvních dvanáct jezuitů. Jezuité v nově založené koleji otevřeli nižší gymnázium a vyšší školy filozofické a teologické, které se brzy staly nejprestižnějšími v celé zemi. Roku 1653 převzali správu Karlovy univerzity, jež byla od té doby zvána univerzitou Karlo-Ferdinandovou. Chudí studenti měli studium zdarma a ubytováni byli v „semináři sv. Václava“. Součástí vyučování se staly paraliturgické hry a divadelní představení,  inscenované profesory a žáky.

   V koleji učily takové osobnosti jako historik Bohuslav Balbín, misionář Karel Slavíček, hvězdář Jan Klein, matematik Stanislav Vydra, matematik a filozof Rodrigo Arriaga a mnozí další. Studium v koleji absolvovala celá řada významných mužů, mezi něž patřili pražští arcibiskupové Zbyněk Berka z Dubé, Jan Lohelius, olomoucký primas František Dietrichstein, světec Jan Sarkander, kanovníci Kašpar Arsenius z Radbusy,  Tomáš Pešina z Čechorodu, ale i obrozenec Josef Dobrovský  ad.  Kostel Nejsvětějšího Salvátora je však také známý jako občasné působiště patera Antonína Koniáše.

   Celý komplex Klementina,  který zahrnoval několik sakrálních objektů (kostel sv. Klimenta, kostel Nejsvětějšího Salvátora, kaple sv. Bartoloměje, Vlašská kaple, Zrcadlová kaple, kaple sv. Eligia), knihovny, refektáře ad. vznikal postupně v letech 1578–1721. Jezuité vybudovali v Klementinu rozsáhlou knihovnu, v níž je uložena celá řada rukopisů a prvotisků. Tovaryšstvo Ježíšovo  se  vedle  pedagogické a misionářské činnosti   věnovalo i nemocným za morových ran, což se mnohým jezuitům stalo osudným. Pověstná je také obrana Starého Města pražského studenty pod vedením P. Jiřího Plachého před Švédy v roce 1648, na kterou odkazuje socha na nádvoří vedle kostela.

   Zrušení řádu  v roce 1773 znamenalo i konec činnosti jezuitů v Klementinu. Roku 1775 byl do budov bývalé koleje přenesen arcibiskupský seminář, který kromě sedmiletého intermezza coby pobočka vídeňského semináře generálního fungoval v Klementinu do roku 1929.  Klementinská kolej kromě toho sloužila i různým světským účelům, například Akademii výtvarných umění atd., až došla využití jako knihovna Univerzitní a dnes Národní.

   Ze salvátorské kazatelské historie v době pojezuitské výrazně vyčnívá postava filosofa a matematika Bernarda Bolzana, který zde působil jako univerzitní kazatel v letech 1805–1819  a významně ovlivnil inteligenci v době národního obrození. Tato tradice byla přerušena až dobou komunismu, kdy kněží, kteří zde působili, byli uvězněni nebo nuceni odejít do exilu.

   Je třeba také připomenout, že na varhany, pocházející v jádru již z poloviny 17. století, hrával v 80. letech 18. století po několik let také Jakub Jan Ryba, slavný autor České vánoční mše.

 

Čerpáno z www.farnostsalvator.cz, Martin Staněk